Traktorky našeho generálního, Hanse…

Traktorky našeho generálního, Hanse…

„Manželku zaskočilo, že máme stodolu plnou traktorů,“ říká Hans Zondervan

Nedávno jsme prozradili pár věcí na Hanse Zondervana, šéfa vyškovské pobočky. Dozvěděli jsme se z něj, jakou radost mu loni dělal úžasný tým a silná koruna. Dnes odhalíme jednu jeho velkou vášeň – sběr známek? Mincí? Kdepak, Hans sbírá a opravuje traktory.

Člověk jde po ulici a najednou si řekne, že začne sbírat traktory. Takhle to u tebe začalo?

Ale vůbec ne. Jako malí kluci jsme si hrávali na farmě kamarádových rodičů. Vlastně jsem vyrůstal mezi traktory a v 16 letech mi přišlo logické udělat si na ně řidičák. Právě tenhle přítel z dětství mi pak prodal můj první traktor na práce kolem domu (to už jsem bydlel v České republice). Tehdy se to ještě nedalo označit za velký koníček – traktor jsem koupil a později prodal. Ale bylo mi to líto.

Mluvíš o prvních letech v nové zemi. Jak ses tady vlastně ocitl?

Jako mladý konstruktér v rámci stáže. Dostal jsem se na ČVUT, což bylo dost úspěšné studium – napsal jsem tam diplomovou práci a poznal manželku.

Takže jsi se usadil v České republice. To muselo být kvůli odlišnostem jazyků těžké.

Žena je Češka, takže mi pomáhala. A měl jsem silnou motivaci. Zaměstnavatel v první práci mi objednal lektorku. Musel jsem se naučit česky za tři měsíce. Pokud bych to zvládl, dostal bych smlouvu. Pokud ne, musel bych kurz zaplatit. Povedlo se. Potom mi pomohlo i to, že jsem byl v Jihlavě, kde nikdo z kolegů nemluvil anglicky. Naučil jsem se proto česky i odborné termíny.

Vraťme se teď k vášni pro traktory. Nekupí se ti za ta léta doma?

Momentálně jich mám 35, ale celkem mi jich prošlo rukama víc než 100. Díky jejich renovacím jsem si mohl dovolit pořídit si ty vlastní. Některé modely, které mám v oblibě, se mi moc nechce prodávat. Když už musím, tak je radši pouštím mezi další sběratele, kteří jsou podobní blázni jako já.

Jak renovace probíhá?

Považuji důležité si na začátku promluvit s prodávajícím farmářem, poslechnout si příběh, který je za strojem. Udělám si pak o traktoru lepší obrázek. Potom se pustím do práce. Nejvíc si užívám složité renovace. Je pro mě výzva zjistit, co ještě dovedu opravit. Hotový ho pak prodám.

Je těžké prodat traktor?

Ani ne, někdy to jde samo. Jednou jsem vezl dva stroje přes Německo, popojížděli jsme v zácpě a najednou začalo nějaké auto signalizovat, že máme zajet na parkoviště. Byl to majitel velkého autobazaru, který měl doma pomalý traktor a chtěl na závody ten můj rychlejší. Hned jsme se dohodli.

Když se v České republice řekne „traktor“, skoro každý na to hned řekne „Zetor“. Máš zkušenosti i s touhle u nás populární značkou?

Ano, dokonce jsem se v Holandsku dostal k několika exemplářům, které už v Čechách ani na Moravě nikdo nemá, a navracím je domů. Jsou to typy co se tady sehnat nedají, protože tady už je v družstvech opotřebovali a zničili.

Co na tenhle neobvyklý koníček říká žena?

Moji práci sleduje a komentuje. Když delší čas nebyla ve stodole, zaskočilo ji, že se tam nahromadilo pár desítek traktorů. Celé to bere jako investici, za peníze z prodaných strojů by se dala pořídit třeba cesta kolem světa.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *