2018: Volejbal VL v Holandsku byl mega!

Na víkend do Holandska: české trubky byly ve volejbalu lepší, než čekaly

Předposlední víkend v červnu se naši odvážní zaměstnanci, sportovci i nesportovci, vydali na cestu do Holandska, kde je čekala výzva. Měli udolat dalších 9 týmů v turnaji v plážovém volejbalu. Úkol zněl jasně: pořádně si to užít, ideálně vyhrát a hlavně neskončit poslední.

Už v pátek brzy ráno jsme se vydali na dost dlouhou cestu, ale i přesto jsme se všichni moc těšili. Předpověď počasí nebyla zrovna ideální. U nás mělo být maximálně 20 stupňů. Naše myšlenky tedy směřovaly do Holandska – jak bude asi tam? Sešli jsme se všichni v Praze na letišti a zjistili, že někteří naši kolegové letí poprvé. Peťa K. měl premiéru a Romča letěl po 35 letech, tak to je skoro jako poprvé, shodli jsme se. Let byl příjemný a rychlý, jen to počasí nás pořád znepokojovalo. Celodenní turnaje v plážovém volejbalu a BBQ večerní párty za zimy a deště není úplně ideální, ale doufali jsme, že zítra počasí prostě vyjde!

Nejdřív práce, potom zábava

Kolem páté hodiny odpoledne jsme doletěli do Holandska. Půjčili jsme si dvě auta, abychom se pohodlně dostali na naši mateřskou pobočku ve Zwijndrechtu. Byla tam domluvená prohlídka jejich skladu. To byl pořádně veliký sklad, tam by se dokázal člověk i ztratit, a proto jsme se stále drželi ve skupince jako káčata a naši kačenu představoval vedoucí skladu ve Zwijndrechtu, který nás provázel.

Bylo to zajímavé a poučné. Mohli jsme například vidět uskladňovací systém Kardex, kde jsou uskladněny komponenty v jednotlivých zásuvkách a kde při zadání požadavku na počítači vyjede konkrétní šuplík. To byla opravdu paráda!

Veliká náhoda byla, že se na skladě zrovna nakládal kamion mířící k nám do Vyškova. S řidičem jsme se pozdravili, jelikož nás taky poznal a byl překvapený stejně jako my. Po prohlídce jsme nasedli do aut a mířili do hotelu Wapen van Marion. Jízdy byly nezapomenutelné, jelikož auta byla sedmimístná a nás bylo 14, tak to bylo tipťop.

Nejlepší to měli řidiči. Všichni ostatní jsme byli namačkaní navzájem na sobě, příruční zavazadla na sobě, pod nohama, všude kde bylo místo. Během cesty nebylo možné si dát nohu jinak, prostě to nešlo, takže jsme museli být silnější než mravenci v našich nohách. Zvládli jsme to!

Hostili nás jako krále (a královny). Ale moře jsme si neužili.

Dojeli jsme na hotel kolem desáté hodiny večer. Ubytovali jsme se a polovina z nás pak ještě prosila šéfkuchaře, zda by nám uvařili ještě něco k jídlu, protože jsme měli opravdu veliký hlad. Za chvíli nám servírovali nám na stůl žebírka, kuřecí maso na špejli, hranolky, pomazánky, pečivo a spoustu omáček. My, co jsme jíst nechtěli, jsme si šli sednout za ostatními, ale když jsme viděli, jak to krásně vypadá a hlavně cítili, jak to krásně voní, neodolali jsme a všichni jsme se do toho pustili. Tekutiny jsme taky nezapomínali doplňovat. Přece jen nás čekaly další den zápasy, které jsme chtěli vyhrát. Část z nás se jela v noci podívat k moři. Byli mezi námi i tací, kteří byli odhodlaní, že se budou koupat. Bohužel nebylo v čem – když jsme došli k vodě, zjistili jsme, že byl odliv a bylo to spíš na zápasy v bahně.

Volejbalový turnaj dopadl lépe, než jsme předpokládali.

V sobotu ráno jsme se posilnili na snídani a vyrazili směr Beach Club v Oostvoorne. Náš tým z České republiky měl být spojený s Combulexem, tedy s kolegy z Holandska. Jmenovali jsme se „Combuczech“ a všichni jsme byli sladěni tričky s nápisem „jsme trubky a jsme na to hrdí“. Jen byla škoda, že kolegové z jiných zemí tomu asi moc nerozuměli. 🙂 Z Combulexu s námi nakonec hrál jen jeden kolega, který byl však přínosem.

Týmů bylo opravdu hodně a my už stáli tváří v tvář jednomu z nich. Před každým zápasem jsme své protivníky obdarovali maličkostí, a to doslova „po česku“.

Jelikož nás bylo víc, než hráčů mělo být, tak jsme se pravidelně i když přes mírné zmatky střídali tak, aby si opravu zahrál každý, kdo chtěl. Dařilo se nám dobře, až nás to samotné zaskočilo. Hráli jsme naplno a nálada byla opravdu skvělá. Když byla potřeba, tak jsme si i kryli záda! 🙂

Měli jsme dokonce i svoje roztleskávačky

Po všech odehraných zápasech jsme zjistili, že jsme skončili čtvrtí z deseti, což je super výsledek! Na programu dne byly také paddleboardy. Naše holky se do toho pustily bez zábran. Klobouk před nimi! Po chvíli se k nim přidal také Hans, který však dlouho nezůstal v suchu. Následoval první pád do vody, druhý, třetí, ale on to stále nevzdával! 🙂 Zkusil to také Mára, Luba a Aleš, kterého jsme všichni podezřívali, že se tomu věnuje už nějakou dobu, protože na tom vypadal fakt jako profesionál.
Míče jsme zahodili, vystřídaly je paddleboardy

Později byla další výzva – mělo se zápasit na větších paddleboardech v týmech. Náš tým má moc rád výzvy, a proto do toho šel po hlavě. Jeden tým za druhým jsme zdolávali a k vítězství jsme měli blízko. Finálová jízda byla velmi napínavá a už to vypadalo, že zlaté pádlo povezeme domů, avšak asi o 5 cm jsme prohráli. Ale co, vždyť jsme skončili na druhém místě a hlavně si to neskutečně užili!
K večeru byla BBQ párty a na nás už byla znát únava. Avšak každý účastník měl k dispozici 10 žetonů, za které si mohl koupit například pivo, víno či nějakou limonádu. Během odpoledně jsme shromáždili všechny naše žetony na stůl a zjistili jsme, že nás čeká další veliká výzva! Pilo se, ale žetony stále neubývaly. Vždycky někdo došel a zase tam přisypal další.

Nemělo to konce, a tak jsme si kupovali za žetony nanuky a drinky, které byly už za více žetonů, ale stále jich tam bylo hodně. Nakonec se nám to podařilo zdolat a mohli jsme jet v klidu na hotel. 😀

Na konec ještě wellness. A pak cesta domů

Po příjezdu jsme se šli zrelaxovat do wellness. Vířivku, bazén a sauny jsme si náramně užili. Po hodince ve wellness a běhu po parkovišti jen v ručníkách (omylem zamčené dveře dokážou potrápit) jsme šli spát, protože jsme brzo ráno vstávali a jeli na letiště do Amsterdamu. Na letišti jsme pokoupili nějaké dárečky domů, sýry či tulipány. Průběžně jsme sledovali tabuli, kde se mělo ukázat z jakého Gatu to odlétá, ale stále tam nic nebylo, tak jsme utráceli dál.

A pak nám najednou letadlo málem uletělo. Hups, asi šest lidí chybělo, už jsme seděli na svých místech a koukali ke vstupu, jestli uvidíme naše kolegy. Naštěstí to dobře dopadlo a všichni jsme let zpátky do Prahy stihli. V Praze jsme se s pár kolegy rozloučili, protože jeli opět jiným vlakem domů. My Vyškováci a Brňáci jsme nasedli do vlaku a jeli tím svým směrem. Byli jsme dost unavení, jak ze sobotního náročného dne, tak také z veškerého cestování.

Víkend se opravdu vydařil! Děkujeme Van Leeuwenu, že naše česká pobočka mohla být součástí a mohli jsme jim ukázat, jak se hraje volejbal a jezdí na paddleboardech!  Za rok snad domů povezeme nějakou tu trofej.