Náš motorkář Martin dělá ty nejlepší nabídky!
Martine, jsi vášnivý motorkář. Jak ses k tomu dostal?
Je to tak 🙂 K motorkám jsem se poprvé dostal v 16 letech. Kamarád měl starou čezetu, na které jsem najezdil první kilometry. Frčel jsem 80km/h a připadal si při tom jako Rossi. Nezapomenutelné.
A první tvůj stroj byl…?
Právě ta Čezeta 175, rokem výroby byla mimochodem stejný ročník jako moje mamka. Pak jsem toho na 4 roky nechal – než k nám nastoupil Honza Zuskač (Zuzy) a začal se mnou po víkendech objíždět různé akce a předváděčky motorek. Vždycky tam měli nějaké na půjčení. Tam se ta láska k motorkám rozhořela znovu. Nakonec jsem to nevydržel a musel si jednu pořídit. Aktuálně sedlám Yamahu FZ6 Fazer, kterou mám druhý rok.
Památný motovýlet a zajímavé zážitky? Podělíš se s námi?
Zážitků je spousta, ale jeden vyčnívá. Loni jsme spolu se Zuzym a dalšími dvěma kolegy – Petrem ze skladu a Honzou z nákupu – vyjeli na akci 500 km v sedle. Je to víkendová akce, kde v sobotu projedeš trasu 500km okruhu po české republice. Všechno šlo skvěle, bylo krásné počasí, a kilometry ubíhaly. Zhruba v půlce trasy jsme zastavili na kontrolním stanovišti. Už jsme chtěli vyrážet dál, ale přišel ke mě Zuzy, zeptal se, jak jede mašina a poplácal mě po rameni – a v tu chvíli to začalo. Nejdřív mi motorka nechtěla nastartovat. Když se konečně chytla, ujela pár kilometrů a začala kuckat. Nakonec to úplně vzdala a já zůstal viset na nejvzdálenějším místě od startu, jaké na té trase bylo. Takže zbytek cesty jsem si projel v dodávce 😀
- Rozhovor se šéfem – Hans Zondervan.
Tvůj oblíbený film, zvíře a hudba?
Naposledy jsem si ohromně užil nový film od Spielberga Ready Player One, doporučuji. Ze zvířat je to pes a z hudby mám nejradši takovou živější, na kterou se dá tancovat.
S kým je v práci největší legrace?
Fuuu…asi s každým si čas od času popovídám, a něčemu se zasmějeme. Je to jeden z těch hlavních důvodů proč mám svou práci rád – baví mě ten kolektiv a lidi, které tu máme.
Co si vybavíš z prvního dne ve firmě?
Návštěvu skladu. Vešel jsem a okamžitě mě pohltila jeho velikost. Najednou se ve mě probudil ten malý kluk, který si rád hrál s Legem a Merkurem. Hlavou mi taky hned začaly létat nápady, co všechno bych z těch trubek chtěl postavit.
A tvůj nejvtipnější zážitek spojený s Van Leeuwen?
Těch mám ohromné množství, ať už to jsou ty každodenní vtípky v kanceláři, anebo různé akce, oslavy a sportovní události, které nedílně patří k fungování Van Leeuwenu. Asi nejpovedenější byl strojírenský veletrh v roce 2016. Měli jsme jeden z nejhezčích stánků z celého veletrhu, dostal se i na obálku časopisu, který MSV vydával. No a součástí našeho stánku byl i klasický zvon, na výšku měl asi 40 cm – takže když se do toho někdo opřel, tak už ho bylo slyšet po celém našem pavilonu. Princip byl ten, že zákazníci, kteří tam s námi dojednali objednávku, si na něj mohli zazvonit. V tu chvíli jsme začali všichni tleskat a pískat tak, aby z toho naši konkurenti, kteří měli stánky kolem nás, taky něco měli 🙂 Celý veletržní týden byl zakončený předáním finanční podpory Nadačnímu fondu dětské onkologie v Brně, což pro mě osobně byl zatím nejsilnější zážitek ve Van Leeuwen.
Co si představíš pod slovním spojením „Život trubky“?
Svět, který nás obklopuje. Baví mě sledovat, kolikrát denně se setkávám s našimi trubkami všude kolem mě – židle, na které sedím, nákupní vozík, který před sebou tlačím v obchodě, bojler, který mám v koupelně, kombajn na poli, který vídávám cestou do práce – to jsou všechno věci, ve kterých trubky tvoří důležitou součást celku. Díky tomu vím, že moje práce má smysl.